janky interfaces and impersonal presentation (this has to be the most flat art direction there is out there for a cyberpunk themed work, accompagnied by some pretty uninspired music loops), this game is somehow made likeable by okay-ish turn based combat gameplay and, above all, very fine writing.
You get to live in anarchist berlin and literally punch nazis in the face.

On a side note, normal difficulty feels a bit weird at times. I started with a Decker build but kinda messed up by putting karma points in other places, and my character felt very underpowered for a while when compared to both enemies and allies; yet I got game over'd only 2 times. I feel like this could have been a bit more interesting by punishing mistakes more (e.g. enemies tend to throw grenades at you when you group your units too much, but these grenades don't do too much damage) and adding a respec mechanism to counter-balance that.

Zatímco minule šlo především o editor pro „pány jeskyně“, ke kterému byla jen tak mimochodem přiložena i přímočará (a zábavná!) krátká neonoir-akčně detektivní kampaň, která sloužila spíše jako ukázka možností onoho editoru více než co jiného (stejně jako v příručkách k papírovým hrám na hrdiny máte jedno ukázkové dobrodružství, které není moc propracované ani dlouhé a slouží především pro seznámení se s mechanikami, světem apod.). To se „dvojkou“ (resp. datadiskem k „jedničce“, který vzbudil takový ohlas, že byl následně vydán i jako samostatný titul s přidaným obsahem) se to má v přesně opačném gardu. Tedy vynikající a ze svých minulých chyb poučené plnohodnotné RPGčko, které staví na všem dobrém a zapracovalo na většině „ale“, co jich jen minule bylo a ke kterému je jen tak mimochodem přibalen i ten vynikající a možnostmi takřka neomezený (a notně vylepšený) editor pro „pány jeskyně“.

I nadále platí, že Shadowrun má vlastní ksicht; stylizací i mechanikami čili se mezi všemi těmi vysokorozpočtovými monstrprojekty s otevřenými světy a na nostalgickou vlnu staré školy brnkajícími indie projekty neztratí. Zůstal zachován i hlavní klad; lépe napsanou RPG hru, aby pohledal. Vše od atmosféru uvozujících textů (ty jdou ruku v ruce s "nedoslovnou" grafikou, která je účelná, přehledná, krásná a navíc nechává prostor i pro vlastní fantazii), přes postavy (jeden příklad za všechny; vysloužilý anarchistický punk rockový šaman, co vypadá jako Willem Dafoe) a dialogy až po děj (ano, "rozehrávka" je téměř až banální, ale její provedení a podání nikoli) tu je skvostně napsáno, kdy se autoři nezaleknou ani vyspělých nečernobílých témat bez správných/špatných/jednoznačných řešení, že je prostě radost se těmi „stěnami textu“ skrze všechny ty intriky, politikaření a náznaky pročítat. Celková atmosféra a propracovanost světa s až neuvěřitelným i všudypřítomným smyslem pro detaily dokreslující svět nezaslouží nic menšího než slova obdivu. Jenže to platilo i o „jedničce“. Tentokrát to má tu výhodu, že je to mnohem delší (cca 25 hodin při plnění všeho), podstatně méně přímočaré, se sofiinými volbami a nepovinným obsahem i misemi apod. Stále to není rozsahem ani zdaleka tak olbřímí jako jiní zástupci žánru, ale paradoxně je to spíše výhoda, jelikož díky tomu je Dragonfall nebývale sevřený a nikdy ničím nevytrhne z perfektní atmosféry, tak jak to mívají ve (zlo)zvyku RPGčka s otevřeným světem či přemírou generických questů.

Taktické možnosti v soubojové fázi se prohloubily (největší změnou jsou pak body brnění) a mnohdy se vyplatí zkusit jiný než akční přístup. Ovšem s akční stránkou jsou přeci jen spojeny určité vady na kráse. Stále není možné rozmístit své postavy před započetím konfliktu, inventář a práce s ním je pořád „na přes držku“, nedlouhé pasáže v matrixu jsou fádní i rutinní a až příliš misí jede dle schématu „první polovina průzkum a ticho před bouří cestou dovnitř a druhá hromy a blesky skrze nepřetržitou akci cestou ven“. Na druhou stranu jak průzkumná tak i akční složka jsou natolik zábavné a do hry rovnocenně integrované, že se ani jedna neomrzí na úkor té druhé.

Dragonfall tedy více než pouze obstojí jak ve své kampani, tak i bohatou a rozmanitou nabídkou komunitního obsahu. Je tak jedním z nejlepších titulů v rámci svého žánru posledních let. A to se bavíme o žánru, který si na nedostatek kvalitních titulů nemůže nikterak stěžovat.