it's in the mid range games where you'll see a lot of interesting ideas and experimentation that you'd hope to see more of. a lot of interesting mechanics here, with the skill checks turning this visual novel esque game into a sort of rpg, where your character's abilities matter.
the story starts strong, and the voice acting is pretty solid. however, as is to be expected, full 3d facial animations from a small studio can't do the proper job of delivering the emotions you hear, and that breaks the immersion. also, as is the case in these types of games, a few paths of dialogue aren't as well connected, and thus some information just comes out of left field or your character reacts in a way that is just unexpected. most of the choices you make are somewhat relevant to the way the story unfolded, but, upon a deeper look, a lot of the events are fixed and there are very few possible conclusions, despite the wide array of choices.
i also didn't enjoy the final twists, even though they were not unreasonable. i feel like this game showed promise and structure that would make me curious for a sequel, spin off or whatever by the studio.

Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Co zaujme/odradí na první pohled, je stylizace obličejů do protáhnutých dekadentních grimas. Hned na ten druhý, že se autoři snaží adresovat problémy "Telltale like" adventurně-interaktivních seriálů. Nejsou první; zkoušeli to mnozí, nejčastěji skrze posílení adventurní složky. Zde na to však jdou od lesa; respektive od Quest for Glory syžetu. Zapracovávají RPG prvky, které přímo ovlivňují "jak to budete hrát a jak se budete dostávat k informacím". Navíc je zde značná volnost v tom, co jak řešit čili je to plné rozhodnutí a cest, které přímo ovlivňují dění. Nevýhodou tohoto přístupu je, že klasické adventurní prvky v podobě puzzlů, inventáře, předmětů apod. takřka zcela absentují a nahrazuje je "inventář znalostí". Co o kom víte, co na něj víte, co od něj vědět chcete. Postupně si doplňujete jaká agenda danou postavu zajímá, na co slyší, co chce prosadit, co skrývá a přes co u ní nejede vlak. Dle toho pak upravujete přístup k ní, abyste dosáhli kýženého výsledku.

K tomu vám slouží dovednosti a talenty. Ve stylu Quest for Glory si na počátku vyberete povolání diplomat/detektiv/okultista, které vám dá výhody v jednotlivých liniích. Získané zkušenostní body můžete udělat kam jen chcete, ale musíte mít na paměti, že není dobré umět od všeho něco. Právě dovednosti a jejich úroveň určují, co je vám umožněno. Jste-li zruční v páčení zámků, tak se můžete dostat do truhly, kde najdete černou perlu. Akorát nevíte k čemu slouží čili ji můžete zkoušet na blind ukazovat což se vám může vyplatit i nevyplatit. Pokud se vyznáte v okultismu, tak můžete na někom černou perlu zahlédnout a víte, že je příslušníkem řádu XY čili to v konverzaci můžete využít, ale zase se nemůžete danou perlou prokázat.

Abyste pouze neexploitovali vylevelované dovednosti, tak tvůrci přišli se systémem „akčních bodů“, se kterým se inspirovali na poli papírových RPGček. Máte zásobu několika mála bodů a je na vás, jak s ní naložíte. Naleznete knihu v latině, pokud nemáte příslušnou dovednost, tak si ani neškrtnete. Ovšem i pokud ji máte, tak to neznamená, že z ní informace vydolujete. Může jít o obtížnost vyšší než na jaké danou schopnost máte čili by vás to stálo příliš bodů. Je jen na vás, zda je chcete obětovat, protože i případná zjištěná informace může být k ničemu. Za body se tu dělá skoro vše čili musíte prioritizovat. Je způsob jak je navyšovat, doplňovat (či přebít), ale ani tak to nestačí na vykonání všeho. Doplňování skrze lektvary sebou hrozí předávkováním, které vám znemožní přehlednější quicktime efekty, při nezdařilém „výslechu“ si bod na čas zablokujete. Mechanik a pravidel kolem bodů je pěkných pár a zpočátku mohou působit zmatečně. Ovšem sedne si to a jde o vynikající, jakkoli mechanický a otrocký, způsob zakomponování RPG prvků do žánru, kde nejsou doma.

Na podobném principu tu funguje vše. Čím více se vyznáte v politice, tím lépe rozumíte drobným nuancím a zdánlivým tlachům o ničem nad šálkem čaje. Charismatický svůdník/zloděj bude mít jiné způsoby "jak někoho zpracovat" než manipulující analytický detektiv. Hlavní postava je „v základu“ poněkud studený čumák a ryba hozená do osidel vysoké politiky s vizáží křížence Davida Tennanta/Adriana Brodyho, ale sedne to ke zvolenému stylu, kdy postavu formujete svými rozhodnutými a činy čili jednoznačně vyprofilovaný charakter by byl na obtíž.

Dějově se jedná o okultní intrikárnu, plnou tajnějších než tajných organizací a jedinců potají ze stínů tahajících za nitky, které rozhodují o osudech národů. Zasazeno je to do období Velké francouzské revoluce, kdy Napoleon byl ještě neznámým vojákem, kdy se Británie s Pruskem rozhodovali, zda jsou pro ně turbulentní události ve Francii hrozbou či příležitostí, kdy v Americe začíná Washingtonův ústup ze slávy a nástup Johna Adamse. Je to "alternativní historie očima Dana Browna tvořená několika málo vyvolenými", ale napsané to je vesměs dobře (ano, plné nesmyslných okultních blábolů, ale to k žánru tak nějak patří), postavy jsou zajímavé a dialogy tu a tam drhnou, ale nic vyloženě tragického; tedy až na moderní výrazy, které do 18. století padnou jako nožka Helenky Růžičkové do Popelčina střevíčku. Zklamáním je snad jedině překlopení konceptu ve čtvrté epizodě a především překotně uzavřená zkratkovitá závěrečná epizoda nenabízející katarzi.

V žánru je zásadní i větvení průběhu. Můžete jít na posezení v salónku, kde si všimnete, že dvě postavy se k sobě mají více než by se slušelo či že se jedna z postav zmíní, že bude po večeři v zahradách čili toho můžete využít k pozdějšímu soukromému rozhovoru. Nebo místo salónku zamíříte někomu prošmejčit pokoj a zjistíte, že má slabost pro laudanum (vymyšlená situace), což můžete využít tak, že mu ho nabídnete, když od něj něco potřebujete či ho naopak začnete vydírat. Možností je celá řada, ale nelze být na více místech zároveň, nikdy nebudete o všech vědět vše. Slepá ulička tu není, ale každá z cest je dostatečně jiná, aby nepůsobily jako nerozpoznatelné variace téhož. Není to jako v podobných titulech, kde když zvolíte možnost jít za postavou A či B, tak bez ohledu na to co zvolíte, výsledkem je stejná/obdobná informace a když ne, tak k vám přijde postava C a řekne vám, že jí postava B řekla to a ono. I takové situace tu jsou, ne že ne, ale o poznání méně často než je zvykem. Volby tu mají následky, projevují se a nemáte pocit, že vám hra předkládá "pocit rozhodování bez důsledků", ale že opravdu určujete "co a jak činíte". To se vztahuje k dílčím událostem. Zásadní dějové body jsou až na detaily velmi obdobné pro všechny cesty. Vždy za vámi přijde ta která postava a sdělí vám ty které informace, ale na vašich volbách záleží, kdo přijde a co vám sdělí. I tak je možnost ovlivnit dění oproti žánrovým souputníkům spíše nadstandardní.

Nevýhody to sebou nese. Tím že nikdy nevíte vše, se lehce ocitnete v situaci, že se nedostanete k informaci, díky které by vám zdejší politické hrátky a okultní tlachy do sebe jasněji zapadly. Má to problém s kolísavým tempem a hluchými místy. Nejen mezi epizodami, ale i v jejich rámci. Jsou tu pasáže, které by zasloužily vystřihnout. Kdyby výsledným zeštíhlením prošla každá z kapitol, tak by výsledkem byla čtveřice dobrých epizod namísto solidní pětice s občasnými silnými pasážemi. Mnohdy trávíte dlouhé minuty deduktivní činností, kdy si prohlížíte předměty, vyvozujete hypotézy, zkoušíte něco rozlousknout a bez varování přichází quicktime pasáž. Ty nejsou časté, a fungují jinak než u Telltale, ale jsou často právě v pasážích, kdy jste nalazeni na rozvážný postup a ne honem-honem-mačkej-mačkej. Dále nevíte kde leží hranice "spustím postup bez možnosti návratu, aniž bych ještě chtěl" a tak se mnohdy posunete v ději proti své vůli. Příkladem budiž, že v devíti z desítky případů se posunete po aktivování rozhovoru. Jednou za čas to je ovšem na just jinak a děj se posune vstupem do místnosti jako je daná postava. Ani technicky nejde o žádný výkvět; sice to vypadá k světu, má to jasně rozpoznatelnou stylizaci, ale dabing je u mnoha postav zbytečně afektovaný, přízvuky nesedí původu postav, lip sync si dělá co chce a i na dobré sestavě počet snímků v některých scénách neopodstatněně skáče nahoru dolů, občas se vyskytne bug typu kolize objektů či kamera v nesmyslném úhlu apod.

Výsledkem je solidní, byť poněkud pokleslý, okultní politický thriller, který má výhodu v tom, že zdařilých dospělých žánrových alternativ se na herním poli nedostává. Když se k tomu přičte nedotažený, ale funkční a mrtě lákavý koncept „ryze adventurního RPGčka“ i volnost při řešení dílčích situací, tak to dohromady dává zajímavý a dobře hratelný titul pro specifickou (čti velmi úzkou) skupinu. Škoda jen odfláknuté finální epizody.