Jak se říká pirátovi se dvěma očima, dvěma nohama a dvěma rukama? Začátečník. (ne)Věrné převedení oblíbené rychlokaretky, kdy v její fyzické podobě nad pivkem nejvíc nejlepším přátelům děláte vykutálené naschvály skrze řetězení speciálních schopností karet a pokoušení svého štěstíčka „ještě otočím jednu kartu, tam určitě ještě nemůže být žádná z těch, co ukončí mé kolo bez bodování“. (ne)Věrné z toho důvodu, že zatímco v hospodě si zahrajete až se čtyřmi přáteli, tak v digitální podobě si zahrajete tak akorát proti počítači řízenému protihráči. A to ještě proti maximálně jednomu jedinému; je z toho tedy rázem duel. Logika vynechat zrovna u takovéhoto titulu multiplayerovou online (či alespoň hotseat; žádné skryté informace mezi hráči nejsou) složku je na úrovni odehrání čutacího mistrovství světa bez kulatého nesmyslu, ale co už.

Proč tedy výše zmíněnému navzdory natolik příznivé hodnocení? Hrajete sice proti jedinému AI protivníkovi, ale tvůrci variabilitu a výzvu nahrazují (či dohánějí, chcete-li) skrze nápadité výzvy a scénáře jednotlivých (pěkných pár tuctů) misí, kdy každá hravě upravuje/ruší/na hlavu převrací některé z pravidel či podmínek vítězství. Karty mrtvého muže jsou ve fyzické podobě definicí „výplňovky“ a tedy titulu, který si s chutí patnáct minut zahrajete než se z krabice vyloží a připraví hutnější hra. Což platí i o digitální verzi. Nehrozí vám, že byste u toho vytuhli na několik desítek minut, na to se to až příliš rychle přejí, ale když chytnete slinu na něco s instantní hratelností, co vám je schopno poskytnout „plnokrevný mrtě zábavný zážitek“ na deset až dvacet minut, tak nemusíte hledat dále. A nebo si je alternativně nainstalovat na přenosném zařízení, kde tato přednost vyniká o to více.