Velmi dobrá deskovka s větší než malou mírou přesahu do RPG vod... A zároveň otřesně špatná deskovka s větší než malou mírou přesahu do RPG vod. Má jeden geniální mechanismus, který nabízí netušenou hloubku. Odvděčí se přemýšlivým, vyžívá se v komplexních synergiích, nabízí nepřetržité objevování nových postupů a je chytlavý i nosný natolik, že ustojí desítky a desítky hodin hraní. Ano, je to taktický tahový soubojový karetní systém, kolem kterého je veškerý "Gloomhaven hype", vývoj postavy a odemykání nových. Toho se snad ani nelze nabažit. Jenže...
... jenže zároveň jakoby autoři měli až sadomasochistickou potřebu to rozmělňovat tisíc a jednou věcí, která je tomu na překážku, která nemá kvalitu, která je navíc. Je tu správa družiny, frakce, vylepšování města, mikro i makro management, jenže tím to končí. Je to tu, ale je to viditelně navíc, přívěšek z nutnosti. Jako příklad stačí zmínit úroveň scénáře. Je zde příběh i dialogy, ne že ne, ovšem je to slepenec zkratkovitě špatně napsaných žbleptů o ničem ve stylu "jsou tu zlí fanatici a vyvolávají zlého démona, pobij je". On i průběh misí samotných je nenápaditý až hanba. Neustále dokola "pobij vše, znič XY toho či onoho či pobij vše a znič XY toho či onoho". O nutnosti hrát pozdější mise dvakrát, protože poprvé si zjistíte, v jaké fázi a kolik toho na vás designéři originálu /a tedy i zde) vytáhnou uprostřed/na konci scénáře. Následně s tím počítáte, postavy, výbavu a karty si na to upravíte a hrajete znovu. A tak je to tu se vším, je snaha pokrýt kde co, ale krom postav a soubojů není nic dotaženo. Poznat je to i na takové podružnosti jako jsou náhodná setkání cestou na quest. Nahodí se letmo situace bez podrobností a máte učinit rozhodnutí; v podstatě v rovině "dobro/zlo". Akorát odměna za dobrou reakci většinou je, že neobdržíte žádný postih, za špatnou pak obdržíte. Laskominou jsou ty, kde je postih za obě, jen v jednom případě větší. Zároveň zde není regulérní systém pro "postavy se špatnou reputací" čili jste nuceni tipovat, kterou z variant autoři zrovna považují za tu jedinou správnou, aby vás nestihl postih. Nechováte se tedy jako vaše cynická banda žoldáků, ale snažíte se slepě trefit do rozpoložení autorů. To není RPG prvek, to je nikým nechtěné zlo.
Přesto, pokud Gloomhaven hrát (a minimálně vyzkoušet byste ho rozhodně měli), tak jedině takto v digitální podobě. A to mám obecně spíše averzi na digitální předělávky deskovek. Krom očividných výhod (módy, varianty, multiplayer), protože implementace je to prvotřídní. Se všemi klady, ale přitom mnohými potlačenými neduhy originálu. Především tím nejzásadnějším; Gloomhaven ve fyzické podobě není totiž pro běžné smrtelníky s prací, rodinou, bytem a povinnostmi. Abyste ho dostali na stůl a vše připravili, zamíchali, roztřídili apod., tak to je na dovolenou. K tomu abyste na to měli vyhrazenu samostatnou místnost (na běžný stůl se to v plné palbě nenapasuje), jelikož žere místo jak zjednaný. A nádavkem, i když se nakrásně nabiflíte veškerá pravidla, pravidla pravidel, výjimky a výjimky výjimek, tak vše to následně v praxi implementovat do korektního zahrání i načasování "kdy co jak" je věc zcela jiná. K tomu spoluhráči aby měli času shodně a neodpadli v průběhu kampaně. Toto vše v digitální adaptaci odpadá. Veškerá správa tahu nepřátel jsou fuč, o ty je postaráno. Rázem je tedy herní doba poloviční (nebojte, i tak jsou to vyšší desítky hodin), ale zároveň děláte jen tu mrtě zábavnou část, která záhy přejde do krve, a nikoli "vyhodnocovací otročinu a listování pravidly".
Digitální podoba má sama za sebe jednu nevýhodu, soubojové mapy jsou přeplněné serepetičkami, což v kombinaci s tím, že je tendence držet jednotný ráz podlah a stěn, jde na úkor přehlednosti. Speciálně zpočátku je to poněkud bordel s neustálými ověřováním si "je to neprůchozí, jsou to dveře, je to aktivní prvek". Časem se na to dá zvyknout.
Zatím padla spíše negativa, ale je třeba zdůraznit, že soubojový systém je zde středobodem všeho, drtivou většinu času strávíte v soubojích. A s ohledem na jeho komplexnost bychom tu byli hodně dlouho při vychvalování určování iniciativy, Sofiiny volby v rámci jedné každé karty, systém perků a... No, nebudu do toho raději vůbec zabrušovat. Ovšem vychválit se musí způsob odemykání nových postav, kdy smutek z toho, že postava se kterou jste si mnohé prožili jde na vejminek, vynahrazuje radost ze zcela nových schopností, možností a strategií přicházející s novou postavou.
Gloomhaven nejde nedoporučit, a jak zaznělo výše, zkusit by si ho měl každý. Jakkoli to navzdory názorům komunity na BGG není nejlepší deskovka všech dob, tak nepopiratelně obsahuje jeden aspekt, který k tomuto názoru zavdává příčinu. Ano, dokola omílaný taktický prvek soubojů je natolik chytlavý, inovativní, hluboký a geniální, že přebije i repetitivní průběh scénářů a veškerá ta "ale" kolem všeho ostatního mimo souboje samotné. Čili 5/5 pro stěžejní jádro a 3/5 pro všudypřítomný nedotažený balast navěšený kolem něj.
... jenže zároveň jakoby autoři měli až sadomasochistickou potřebu to rozmělňovat tisíc a jednou věcí, která je tomu na překážku, která nemá kvalitu, která je navíc. Je tu správa družiny, frakce, vylepšování města, mikro i makro management, jenže tím to končí. Je to tu, ale je to viditelně navíc, přívěšek z nutnosti. Jako příklad stačí zmínit úroveň scénáře. Je zde příběh i dialogy, ne že ne, ovšem je to slepenec zkratkovitě špatně napsaných žbleptů o ničem ve stylu "jsou tu zlí fanatici a vyvolávají zlého démona, pobij je". On i průběh misí samotných je nenápaditý až hanba. Neustále dokola "pobij vše, znič XY toho či onoho či pobij vše a znič XY toho či onoho". O nutnosti hrát pozdější mise dvakrát, protože poprvé si zjistíte, v jaké fázi a kolik toho na vás designéři originálu /a tedy i zde) vytáhnou uprostřed/na konci scénáře. Následně s tím počítáte, postavy, výbavu a karty si na to upravíte a hrajete znovu. A tak je to tu se vším, je snaha pokrýt kde co, ale krom postav a soubojů není nic dotaženo. Poznat je to i na takové podružnosti jako jsou náhodná setkání cestou na quest. Nahodí se letmo situace bez podrobností a máte učinit rozhodnutí; v podstatě v rovině "dobro/zlo". Akorát odměna za dobrou reakci většinou je, že neobdržíte žádný postih, za špatnou pak obdržíte. Laskominou jsou ty, kde je postih za obě, jen v jednom případě větší. Zároveň zde není regulérní systém pro "postavy se špatnou reputací" čili jste nuceni tipovat, kterou z variant autoři zrovna považují za tu jedinou správnou, aby vás nestihl postih. Nechováte se tedy jako vaše cynická banda žoldáků, ale snažíte se slepě trefit do rozpoložení autorů. To není RPG prvek, to je nikým nechtěné zlo.
Přesto, pokud Gloomhaven hrát (a minimálně vyzkoušet byste ho rozhodně měli), tak jedině takto v digitální podobě. A to mám obecně spíše averzi na digitální předělávky deskovek. Krom očividných výhod (módy, varianty, multiplayer), protože implementace je to prvotřídní. Se všemi klady, ale přitom mnohými potlačenými neduhy originálu. Především tím nejzásadnějším; Gloomhaven ve fyzické podobě není totiž pro běžné smrtelníky s prací, rodinou, bytem a povinnostmi. Abyste ho dostali na stůl a vše připravili, zamíchali, roztřídili apod., tak to je na dovolenou. K tomu abyste na to měli vyhrazenu samostatnou místnost (na běžný stůl se to v plné palbě nenapasuje), jelikož žere místo jak zjednaný. A nádavkem, i když se nakrásně nabiflíte veškerá pravidla, pravidla pravidel, výjimky a výjimky výjimek, tak vše to následně v praxi implementovat do korektního zahrání i načasování "kdy co jak" je věc zcela jiná. K tomu spoluhráči aby měli času shodně a neodpadli v průběhu kampaně. Toto vše v digitální adaptaci odpadá. Veškerá správa tahu nepřátel jsou fuč, o ty je postaráno. Rázem je tedy herní doba poloviční (nebojte, i tak jsou to vyšší desítky hodin), ale zároveň děláte jen tu mrtě zábavnou část, která záhy přejde do krve, a nikoli "vyhodnocovací otročinu a listování pravidly".
Digitální podoba má sama za sebe jednu nevýhodu, soubojové mapy jsou přeplněné serepetičkami, což v kombinaci s tím, že je tendence držet jednotný ráz podlah a stěn, jde na úkor přehlednosti. Speciálně zpočátku je to poněkud bordel s neustálými ověřováním si "je to neprůchozí, jsou to dveře, je to aktivní prvek". Časem se na to dá zvyknout.
Zatím padla spíše negativa, ale je třeba zdůraznit, že soubojový systém je zde středobodem všeho, drtivou většinu času strávíte v soubojích. A s ohledem na jeho komplexnost bychom tu byli hodně dlouho při vychvalování určování iniciativy, Sofiiny volby v rámci jedné každé karty, systém perků a... No, nebudu do toho raději vůbec zabrušovat. Ovšem vychválit se musí způsob odemykání nových postav, kdy smutek z toho, že postava se kterou jste si mnohé prožili jde na vejminek, vynahrazuje radost ze zcela nových schopností, možností a strategií přicházející s novou postavou.
Gloomhaven nejde nedoporučit, a jak zaznělo výše, zkusit by si ho měl každý. Jakkoli to navzdory názorům komunity na BGG není nejlepší deskovka všech dob, tak nepopiratelně obsahuje jeden aspekt, který k tomuto názoru zavdává příčinu. Ano, dokola omílaný taktický prvek soubojů je natolik chytlavý, inovativní, hluboký a geniální, že přebije i repetitivní průběh scénářů a veškerá ta "ale" kolem všeho ostatního mimo souboje samotné. Čili 5/5 pro stěžejní jádro a 3/5 pro všudypřítomný nedotažený balast navěšený kolem něj.