V zásadě nemlich to samé co vynikající první sezóna obohacená o to, že tvůrci snaživě adresují její vůbec největší zádrhel; a to sice přílišnou přímočarost adventurních prvků a z toho plynoucí neexistující výzvu. Přesto je to o něco horší první části. Důvod je prostý. Tam kde první díl stavěl (a pevně stál) na podmanivé atmosféře skvostně vystavěného gotického horroru, kde co kapitola, to jedna pečlivě zrealizovaná lokace. Tentokrát se to vydalo cestou mnoha menším různorodých lokací. A tak namísto trávení celé kapitoly v znepokojivé lokalitě nemocnice, se podíváme na více lokací o méně obrazovkách. Rozmanitost na úkor celistvosti a sevřenosti.

Což je ještě podtrženo výrazně rozdílnými horrorovými stylizacemi jednotlivých kapitol. Nikoli vizuálně, kdy stále platí, že pod rouškou zdánlivé vizuální ohyzdnosti se skrývá promyšlená a záměrná stylizace „naznačovaného neukázaného zla“. Ovšem zpět k rozdílnému pojetí kapitol, kdy se jedna nese ve stylu lovercraftovského plíživého šílenství a jiná variuje (původního!) Wicker Mana (a sama o sobě je nejlepší pasáží). Na druhou stranu nelze popřít, že jedna každá z kapitol má díky tomu svůj ksicht a specifickou atmosféru. Ovšem jako celek to pospolu dvakrát moc neštymuje. Což o jedničce platilo bezezbytku.

Čistě po herní stránce je to tentokrát o chlup staré vypelichané krátkosrsté čivavy těžší i delší (stále se však bavíme o sotva pěti až šesti hodinách) a nesporně jde o pravověrnější adventuru než posledně; více nepřímočarých puzzlů, předmětů, kombinování apod. Výsledkem je tedy opět kvalitní žánrový titul a nesporně důstojné zakončení historie (ne)jednoho všeobjímajícího šílenství ve viktoriánské Anglii.