It's almost sad how pitifully far behind the old Fallout games Wasteland 2 is in terms of writing, humor, worldbuilding and unique aesthetic identity.

Not really sure why they didn't lean more into the gritty realism side of post apocalyptic fiction, as it could have made the game stand out a bit more, but no, in one of the first levels you fight mutant plant monsters.

The game has a fuckton of different skills, which excited me at first, but they are so unbalanced to point of breaking the game if you invest in the wrong ones. Medic and Surgeon are basically essential and skills like mechanic, alarm disarming and all the dialogue skills are practically useless.

Combat is underwhelming, melee characters are much less useful than ranged characters, and the levels you fight in are so basic and flat it doesn't allow for much strategising. I also despise the mechanic that makes party members who you didn't start with have a random chance to go rogue and do something completely stupid, and since I don't enjoy these types of games unless the difficulty is high, this constantly fucked up my strategys and lost me so many fights.

The writing is so basic and boring. Quests are too long, characters who aren't party members are so bland and 2 dimensional. And as well as being boring it just can't keep a consistent tone, sometimes it tries to be funny, sometimes really dark and edgy and sometimes an absurd social commentary.

I feel as if the game is held back by it's attachment to the original MS-DOS game as well (Seriously is the name recognition of the original Wasteland that appealing that you have to tie yourself to such a basic goofy ass old game).

Unfortunately Wasteland 2 is lacking an a hook to keep playing past the annoying combat and frustrating mechanics.

War. War never changes. Kind of… Kruh se uzavírá. Fallouty byly duchovními nástupci prvního Wastelandu a druhý Wasteland je duchovním nástupcem původních Falloutů. A také nikým nechtěný simulátor kameramana, ale o tom až později.

Mechanikami i hratelností jde o old school záležitost ve všech ohledech. Prostě „přežitý“ echt devadesátkový feeling; jestli to berete jako klad či zápor je samozřejmě na vás. Já jako klad a ostatně ten vůbec největší. Rozsáhlost, nelineárnost, vývoj postav, questy štěpící děj, průzkum, dialogy, pozadí světa, tahové souboje, absurdní černý humor… Co víc chtít? Snad jen ty perky, ještě lépe napsané dialogy a větší nepřímočarost absentují (to co má ve Falloutech nespočet řešení, má zde povětšinou dvě až tři a po pár hodinách chtě nechtě prokouknete „co a jak“; což devalvuje jednotlivé schopností do otrocky používané mechaniky bez nápadu). A také rafinovanější soubojový systém by nebyl k zahození. Ten zdejší je sice zábavný a neomrzí ani po několika desítkách hodin, ale schází mu komplexnost a možnosti třeba právě Falloutů.

Dále je z toho cítit, že se autoři chtěli zavděčit všem fanouškům tohoto (ne)přežitého žánru a tak to působí místy rozháraně. Ovšem to jsou jen detaily ve stínu všech těch „nostalgických“ předností. Jeden zásadní problém to však má. Je to plně 3D svět a díky jeho bohatosti je nezbytné takřka nonstop otáčet kamerou; při průchodu mapami i v soubojích. Ve své podstatě je točení kamerou hlavní herní prvek, protože tu nelze mít oblíbený úhel kamery. Je potřeba neustále přibližovat/oddalovat/otáčet apod. Holt to chtělo klasický izometrický pohled či aspoň lepší práci designérů.

Každopádně i tak nejlepší postapo RPG od druhého Falloutu (i když ono žádné zdařilé s výjimkou New Vegas snad ani nevzniklo); jen kdyby u toho nebyla potřeba (neu)stále jak čamrda otáčet tu proklatou kameru, grrr!