Lehce přístupná a na pochopení/pochycení herních mechanik nekomplikovaná digitální deskovka (nemající reálný stolní krabicový předobraz). V zásadě jde o mix i u nás dobře známé deskovky od Martina Wallace Zeměplocha: Ankh Morpork, cynické verze Monopoly a nasíracího Člověče, nezlob se. Čili zástupce starého dobrého dilematu, zde svůj tah utratit v osobní prospěch či naopak k zlomyslnému svinění na úkor ostatních hráčů.

Máte šestici akčních karet na ruce s tím, že každá umožňuje (minimálně) dvojí užití, buďto jí utratíte pro pohyb či ji použijete na některém z polí. Hra před vás tedy neustále staví smysluplné Sofiiny volby v podobě toho, kterou kartu obětovat pro pohyb, kam se na herním plánu vydat, zda se vrhnout do žabomyších půtek s ostatními hráči „grrr, tys mi vzal v minulém kolo tu kartu, kterou jsem si celou dobu šetřil, tak teď ti to dám sežrat i s úroky“. Délka partie je odvislá od počtů hráčů a nastavených modifikátorů čili se pohybuje od několika málo desítek minut po několik hodin.

Jediným kamenem úrazu je, že jelikož jde o hru stavící na „přátelském vrážení si kudel do zad s úsměvem na rtech“, tak nemá smysl hrát ji jinak než ve hře více hráčů. Sice zde možnost singlu a různých scénářů je, ale čistě z podstaty věci to nefunguje, když proti vám nestojí někdo z masa a kostí. A nejlépe pak, když jde o partu kamarádů, protože pak ty záškodnické zákeřné akce mají rázem osobnější grády.

Co se povedlo je design herního plánu, parodický styl kreseb, již zmíněná přístupnost a s ní spojená okamžitá hratelnost i pro neznalé. Jenže nejpříznačnější vlastností "Gremlins, Inc." je, že naprosto v ničem nevynikají; jak pozitivním tak negativním slova smyslu. Jsou řemeslně kvalitní, solidní a zábavnou oddechovou deskovkou, to ne že ne. Jenže takových v deskové podobě či na mobilních zařízeních najdete dvanáct do tuctu. Pravda však je, že na počítačích jich moc není (nepočítáme-li náhradní řešení v podobě Tabletop Simulator či hybridních titulů, které jsou na pomezí deskovek a klasických videoherních žánrů, což však nejsou deskovky v tom smyslu, v jakém se o to snaží Gremlini) čili ono není moc kam jinam šáhnout.