Ho dovuto fa ricorso per forza a molti aiuti tramite YouTube, un mese che 'sto appresso a 'sta roba diocristo. Il limite non è affatto del gioco ma puramente mio, visto che da un lato è più che possibile finire ogni livello progettando meccanismi poco efficienti ma comunque in grado di realizzare la quantità di risorse necessarie al completamento - ed è ciò che ho fatto spesso e volentieri. D'altro canto il gioco ti spinge coscientemente a ottimizzare e a diventare sempre più competente, a usare il minor quantitativo di meccanismi e a ridurre quanto possibile i tempi di produzione. Questo ha senso anche su un piano d'immedesimazione col personaggio: un alchimista annoiato dall'accademia e dallo studio, dotato di un raro talento che gli permette di comprendere al volo il modo per fare ciò che va fatto. Mi dispiace non poter dire di essere all'altezza di quella mente da bastardo

La UI, comunque, è anch'essa molto ben fatta: semplice, intuitiva e permette di semplificare la realizzazione della catena di montaggio. A quanto so, questo dovrebbe essere il gioco più accessibile di Zachtronics. Vedremo

opus magnum is like the best parts of puzzle games, factory builders, and programming combined with a great aesthetic to boot. the bite sized recepies that make up the bulk of the game are great, they provide a constant stream of new puzzles to solve, and their short length avoids the problem that many factory games (and hobbyist programming projects) have of gradually becoming a fatiguing chore to work on rather than a fun activity.

you can of course brute force many of the problems in the game (and you will likely end up doing that for some of the more taxing levels) but leveraging the skills you built up - like the ability to recognise patterns in the desired output or understand what specific compact combination of parts suits the situation best - that's where the real fun is.

beyond the gameplay there is also a lot to like. the alchemical aesthetic adds a little pizzazz that's often missing from these types of games. the music fucking slaps, almost didnt notice how fire it was with how it creeps up on you. the story is surprisingly compelling, the Plot is nothing to write home about but the way the game doles out world and character building through little vignettes related to whatever compound you have to manufacture is a surprisingly engaging method of storytelling. and sigmar's garden - the little side minigame - is great fun as well

Zachtronics games are practically in a genre of their own, and as such require an understanding of what they are going in if you're to get any enjoyment out of the experience.

Opus Magnum, especially, is a mental exercise, forcing you to try and develop the optimal system for a given task while being judged on three criteria (space efficiency, speed, and material cost).

If you're someone who loves optimization and can stomach that kind of gameplay this is one of the best in the genre, but I can easily see anybody else disliking it on a fundamental level.

I find Zachtronic games to be very engaging for very short periods of time. I have to really be in that programming mood where I want to think hard and solve problems. You really have to be to get into his style of games, but when the mood fits it hits just right.

Opus Magnum is a bit more abstract in that you're building these little machines that move elements around and turn them into other elements - in that sense this is much more of a factory game than his usual fare.

It's not quite as challenging as his other works, and the variety of solutions to each problem creates a lot of room to explore different ways of solving the puzzles and refining through multiple iterations. Definitely one of the beginner friendlier titles from this developer and very fun if you can keep up with the mechanics.

I think I have about two chapter of this in me every few years. This is my favorite Zachtronic puzzle game in a lot of ways, I think the core mechanics are very cool and the look of it is spectacular, but it's so so easy for me to get frustrated by the more complex puzzles. It takes so much effort to just figure out how to get atoms in place to be bonded properly it makes me want to curl up and take a nap. I salute people who will go all in on optimizing even the toughest puzzles, but I need to take another long break before tackling the last two chapters of the campaign.

Odhalte tajemství transmutace skrze programování aneb šarlatáni na dvoře Rudolfa II. by měli radost. Vždycky jsem chtěl zkusit něco z programovací řady puzzle titulů od Zachtronics. Jenže vždy jsem si našel nějakéto to "ale", proč to nešlo. INFINIFACTORY láká zacílením, ale působí ve 3D nepřehledně. TIS-100 a SHENZHEN I/O mají zase přespříliš ryze programátorský ksicht a tím pádem chtě nechtě působí nepřístupně. SpaceChem pro změnu nezaujme náplní. Až Opus Magnum mi stylizací i náplní sedl natolik, že jsem se odhodlal zkusit, zda mám natolik analytické myšlení, že dokážu krok po kroku naprogramovat přeměnu prdu ve zlato.

A dokážu. Ostatně vy také. Opus Magnum je totiž přístupný, přehledný (hexová mapa, pastelové barvy i na první pohled jasné znaky), s výtečným tutoriálem a komplexnost přidává velmi pozvolna, byť neustále. Vynecháme-li tu lákavou/odstrašující programovací fázi, tak jde o ryzí puzzle titul, který vám dá jasné zadání, ale jeho řešení je jen na vás. Nesejdou se dvě stejná, každý si najde svůj styl, své postupy. Je-li zadání přesuň z bodu A do bodu B, je jen na vás zda to vyřešíte skrze rameno, které to na jednom místě uchopí a na druhém pustí či se ve stylu The Incredible Machine zcela utrhnete ze řetězu a vypipláte si dokonale synchronizovanou sestavu několika desítek prvků, která nebohý předmět pošle na cestu kolem světa.

Jednotlivá zadání sice úroveň od úrovně nabývají na komplexnosti, ale nikdy to není skokově, nikdy nemáte pocit, že by toho na vás hra najednou hodila více než lze skousnout. To vše je propojeno překvapivě solidní (a rozsáhlou!) kampaní (jste namyšlený cynické mladík/génius ve steampunkovém světě plném intrik, kterému vládnou alchymistické korporace) vyprávěnou skrze výtečně napsané dialogy. Popravdě jsou napsané mnohem lépe než u většiny na dialozích stojících titulů, to bych od podobného titulu nečekal.

Aby toho nebylo málo, tak si záhy zpřístupníte chytlavou prokrastinační minihru v podobě zdejší variace na Mahjong, která plně obstojí i sama o sobě. Stále vám to nestačí? Tak vězte, že v rámci kampaně vám hra chytrým způsobem nenápadně předkládá výzvy a je pouze na vás, zda je přijmete. Jakmile totiž vyřešíte ten který puzzle, tak je zhodnocen na základě tria kritérií (cena/rozloha řešení/počet kroků potřebných k dokončení) a je porovnán vůči řešení ostatních hráčů. Můžete se tedy hecnout a zkusit vymyslet nejlevnější řešení, nejefektivnější apod. Jakmile budete po x hodinách v koncích "jak to sakra zvládnout udělat ve dvaceti krocích, pod třicet to prostě nejde a nejde a nejde", tak máte možnost se podívat na mnohá řešení online a po heuréce/plácnutí do čela zkusit objevené nápady zapracovat do svého řešení. A to i bez YouTube apod. Řešení totiž lze ukládat v podobě rozpohybovaných GIFů, na které je prostě radost pohledět a přistihnete se, že si ta nejlepší chtě nechtě ukládáte (ano, i já mám svou sbírku řešení, na která jsem patřičně hrdý, na Google Photos). Stále málo? Tak pak mohu sloužit už jen aktivní komunitou kolem hry, která skrze Steam Workshop neustále přichází s novými zadáními i výzvami. Nuda a ohrání tedy nehrozí ani náznakem.

Opus Magnum mě zcela nepokrytě nadchnul jako dlouho nic. Máte pocit, že krom velké a dlouhotrvající zábavy jste se něčemu i přiučili. Navíc to zvedá sebevědomí jako snad žádný jiný titul. Uvidíte-li online nějaký echt vypečený "stroj", řeknete si, že na takovou úroveň komplexnosti se nikdy nedostanete, že to už je za horizontem vašich základních programovacích schopností. Jenže ono vás to drží za ruku (neplést s pejorativním "vede za ručičku") a jak bylo uvedeno výše, krok po kroku vás to skrze vaše nadšení (na)učí vše potřebné, až ve finále vy budete tím, kdo bude online publikovat (či chcte-li vytahovat se) dechberoucí řešení, která namotivují zase někoho jiného.

Pokud vás někdy, klidně byť jen na chvíli, koncept toho, o co se Zachtronics ve svých titulech snaží zaujal, ale bojíte se, že to je mimo vaše chápání/schopnosti, tak tomu dejte šanci. Zjistíte že to není mimo vaše chápání/schopnosti, protože se jedná hlavně a především o fenomenální puzzle hru a až ve druhém plánu "jen tak mimochodem" i fantastický nástroj na proniknutí do základů logiky programování.

This game is fucking amazing. It's super replayable due to the cost-area-cycles split encouraging you to solve puzzles in the most optimal configuration for one of those choices. Most puzzles are easily beatable if you want to be inefficient in some way, so it's pretty difficult to get actually stuck, and even inefficient solutions are usually effective in one of those categories. Completing each level will give you the option to save a GIF of your machine working, which I have saved more than once because of how satisfying some solutions are to watch.

Didn't really pay much attention to the story because it's pretty intrusive. If you play this game learn how to use the hotkeys and the copy paste, since they are pretty important mechanics. Only regret about this game is that I played it instead of doing uni work too much.