Solitairica takes RPG combat and challenging roguelike progression to a fresh new place—the world of solitaire! Using a variety of magical items and powerful spells, battle your way through a horde of ever-changing enemies and defeat the horrible Emperor Stuck.
Released on
Genres
Reviews View More
Roguelike dungeon crawler formou solitairu. Dobrý, jakkoli na první pohled možná divný, nápad, který však při správném uchopení mohl klidně i fungovat (ostatně na téže karetní klasice založené žánrové hybridy typu Regency Solitaire či Faerie Solitaire jsou toho důkazem), nebýt „detailu“ v podobě toho, že jde o trestuhodně rutinní mechanické klikání bez vnitřního náboje i zajímavosti a tedy nuda sestávající se ze zív, kliku na dobírací balíček, použití schopnosti/kouzla, zíív, ubrání karty z hracího plánu, zííív, tah protivníka, zíííív, váš ta… Chrrr pššš. Pochybuji že by se autorům podařilo přijít s fádnější hratelností i kdyby se o ní cíleně snažili.
Jde o nezdařený mišmaš, který ve výsledku pořádně nefunguje ani jako soilitaire (absentují například složitější konstrukce herního rozdání karet) a ani jako roguelike dungeon, protože tu chybí jakákoli motivace pouštět se stále znovu do stejných protivníků jen proto, abyste vždy postoupili o kousek dál a pak vám se železnou pravidelností „jakože náhodou“ nešla několik (desítek) tahů karta na ruku, zatímco protivníkovi „jaké to štěstí“ jde na ruku vše. Nemáte pocit, že jde o výzvu a že prohráváte férově po vyrovnané partii či vlastní chybou, ale prostě tím, že se autoři rozhodli, že je načase uplatnit roguelike přístup a tak vás neskrývaně zatípnou čili jedete pěkně od začátku, byť s o chlup lepším vybavením. A i to by nemuselo až tak vadit, kdyby to byla aspoň zábava hrát. Jenže není.
Veškeré ostatní problémy a zádrhely jsou pak ve stínu výše uvedeného podružné, ale dobrým dojmům nepřispívají. A tak to, že jde o port z mobilních zařízení vezmi čert, ale že se to nesnažili ani zamaskovat (což jde až tak daleko, že při hraní v okně to má tvar displeje mobilu) je na pováženou. Hraní se sestává z krátkých rychlých partií/soubojů na pár minut, tedy druh hratelnosti na stolní počítače spíše nevhodný; pokud to tedy neplánujete hrát jako původní solitaire o pauzách v zaměstnání. Je to prostě tak fádní, tuctové a nezajímavé, že to není dvakrát moc zábavné ani na mobilech jako blbina na cesty MHD a tuplem to pak nefunguje na stolních počítačích. Zííív, ehm, tedy howgh.
Jde o nezdařený mišmaš, který ve výsledku pořádně nefunguje ani jako soilitaire (absentují například složitější konstrukce herního rozdání karet) a ani jako roguelike dungeon, protože tu chybí jakákoli motivace pouštět se stále znovu do stejných protivníků jen proto, abyste vždy postoupili o kousek dál a pak vám se železnou pravidelností „jakože náhodou“ nešla několik (desítek) tahů karta na ruku, zatímco protivníkovi „jaké to štěstí“ jde na ruku vše. Nemáte pocit, že jde o výzvu a že prohráváte férově po vyrovnané partii či vlastní chybou, ale prostě tím, že se autoři rozhodli, že je načase uplatnit roguelike přístup a tak vás neskrývaně zatípnou čili jedete pěkně od začátku, byť s o chlup lepším vybavením. A i to by nemuselo až tak vadit, kdyby to byla aspoň zábava hrát. Jenže není.
Veškeré ostatní problémy a zádrhely jsou pak ve stínu výše uvedeného podružné, ale dobrým dojmům nepřispívají. A tak to, že jde o port z mobilních zařízení vezmi čert, ale že se to nesnažili ani zamaskovat (což jde až tak daleko, že při hraní v okně to má tvar displeje mobilu) je na pováženou. Hraní se sestává z krátkých rychlých partií/soubojů na pár minut, tedy druh hratelnosti na stolní počítače spíše nevhodný; pokud to tedy neplánujete hrát jako původní solitaire o pauzách v zaměstnání. Je to prostě tak fádní, tuctové a nezajímavé, že to není dvakrát moc zábavné ani na mobilech jako blbina na cesty MHD a tuplem to pak nefunguje na stolních počítačích. Zííív, ehm, tedy howgh.