Vy nebát ani trošek, já študýrovaný chírurg! Tváří se to jako hříčka na jednorázové pobavení, ale není tomu tak. Černohumorný háv, zcela záměrně neohrabané ovládání i cíleně pochybný fyzikální model klamou tělem. Ano, nesporně jde o budgetovku, ale rozhodně ne o guilty pleasure zábavu na úkor hry, ale o nefalšovanou zábavu skrze hru.

Co zaujme v první řadě je již zmíněné značně specifické ovládání, kdy ovládáte… Ruku. Pěti prsty jedné ruky na klávesnici ovládáte pět prstů své virtuální končetiny a myší ovládáte směr, výšku a natočení. Zpočátku koordinační nezvyk, ale přejde to rychle do krve (a to tak, že vás jistě napadne si to zahrát až budete někdy pod vlivem). Již úvodní menu je takové sandboxové hřiště, které dává volné pole všem hračičkám (jeden by ani nevěřil, jak se dá vyblbnout tak primitivní činností jako je výměna diskety v počítači či vyhazováním a chytáním lžičky). O hře samotné nemluvě.

Mise jsou jasné, různorodé operace ve sterilizovaných sálech, jedoucích sanitkách či ve stavu beztíže. Co je na tom ovšem tou vůbec největší zábavou, je to již zmíněné volné pole působnosti. Můžete si dělat co chcete a že tu tedy jdou dělat neskutečné vylomeniny, tak na to vemte jed. Navíc jde o jednu z mála her, kde nejsou achievementy nutným zlem, ale skutečným přínosem hratelnosti; vyzívají totiž k prozkoumání možností, na které byste mnohdy sami od sebe ani nenarazili.

Surgeon „simulator“ zabaví jako máloco, ale také se jako máloco rychle přejí. Ovšem při uvědomělém dávkování po několika desítkách minut na seanci, je to zábava která dlouho neomrzí.